30.5.2019

ODJÍŽDÍM DO ANGLIE A ZELENÉ BERU S SEBOU

Ahoj všem!
Nejedu do Anglie na dovolenou, ale jedu najít si tam práci, nějakou dobu tam žít a naučit se anglicky. Myslím, že mě tam čekají horké chvilky. Vůbec nevím, jak tyto chvilky budu zvládat, protože tady doma jsem už měla ty cestičky pěkně hladce prošlapané, jisté a dost konfortní. Určitě si teď říkáte wau! Jo, já taky.

Se zelenými nekončím, to by byla velká chyba, protože tak jako mě vždycky podržely, tak na ně sázím i teď. Nechci tam totiž řešit nemoce, protože od té doby, co je mám, řeším jen prevenci.

Takže pokud si chcete ještě u mě objednat, udělejte to co nejdřív, 28.6.2019 odlétám. Vy, co máte registraci, pro vás se nic nemění, dále si můžete objednávat dle libosti. Budu s vámi ve spojení a i nadále vám budu posílat maily a informovat , co je nového a podobně.
Pokud byste potřebovaly s něčím pomoci, můžete se tady v Praze  spojit s mojí kamarádkou, která také se zelenými aktivně pracuje. Je to Alena Musilová a telefon na ní je 774027290 a mail alenahome@seznam.cz
Pokud byste potřebovali ječmen nebo chlorellu zakoupit, tak u ní nebo se obraťte na mojí dceru Evu 723501474.
Pokud byste se ještě chtěli zaregistrovat a objednávat si sami s výhodou levnějších produktů, kontaktujte mě, ještě než odjedu a nebo i během mého pobytu v zahraničí, protože registrace se teď dělá jednoduše on-line nebo se opět obraťte na Alenu Musilovou.

Do mého odjezdu se nic nemění, vesele budu cvičit na svých obvyklých lekcích a dělat tréninky v Radlicích. Mé stálé lekce pak převezmou do kompetence manageři fitek a buďto se obsadí jinými lektory nebo se zruší. Na konci srpna už budu, doufám, vědět, jak si tam stojím a jak to zvládám a rozhodnu se, jestli tam zůstanu na dýl nebo se brzy vrátím. Já doufám, že to první.

Přeji vám krásné léto 

Vaše zelená Katka
"green forever"

14.7.2019

TAK JSEM TADY!

Zdravím z Anglie!

Sedím tady v nuzném pokoji na share house v Manchesteru a přemýšlím, jak začít a co napsat.
Možná balením. Do letadla jsem si připlatila 22 kg + 10 kg do kabiny. Když jsem ráno před odletem zavřela kufr, tedy respektive nezavřela, musela jsem 1/3 věcí zredukovat, uf, pak jsem kufr zavřela, ale měl 25 kg! Takže znova otevřít a co vyhodit? Těžká volba. Samozřejmě, že jsem se nezbavila ječmene s chlorellou, to jsem radši oželela teplou bundu!
První dny, než jsem se tu zabydlela, zorientovala ve městě a v městské dopravě, začala plynule přecházet přes ulici, naučila se na kole jezdit v protisměru a nesesedat na každé křižovatce, když jsem chtěla jet do prava, byly opravdu  náročné.
Než jsem si našla práci, musela jsem neustále bojovat s pocitem, že nic nedělám a připomínat si, že začátek může být něco jako dovolená, jenže dovolenou si člověk většinou užívá, že?
Já jsem si první dny mohla nohy uchodit, do centra to je půl hodiny, jenže tam taky něco nachodíte a pak zpět, takže jsem z toho byla dost unavená. 
Jak jsem si hledala práci? Myslíte, že mi někdo zavolá??? Ha ha, musela jsem jít pěkně do centra nebo do jiné čtvrti, kde jsou restaurace a bary, vzít své CV a nabídnout své služby, jestli někoho takového jako já náhodou nepotřebují. Naštěstí jsem toto absolvovala jen 2x. Pak vám někdo zavolá a chce vás vidět a popovídat si o vašich zkušenostech. Jenom chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že si musím vymýšlet. Every woman can clean and wash dishes. Nakonec jsem si vybírala ze dvou restaurací asi půl hodiny od bydliště. V jedné pracoval čech a to jsme se mluvili jen česky, ale v té druhé už si musím pomáhat jen se svými znalostmi angličtiny., takže tam jsem zůstala.
Také jsem první dny byla na internetu a stále hledám nějaké šikovné fitko, kam bych mohla chodit. Ale taková nabídka skupinových lekcí jako v Praze tady prostě není. Skoro ve všech jsem se zaregistrovala jako kandidát na instruktora cvičení nebo trenéra, ale nikdo se mi zatím neozval.
Česká agentura mi pomohla se založením bankovního účtu přes internet, pojištěním, CV, britskou SIM kartou a různými tipy co, kde a jak udělat a zajistila ubytování na share house.
Zatím nikam cvičit nechodím, pracovní povinnosti jsem pojala jako trénink. Když chcete doma uklidit a děláte to s energií, také se pěkně zapotíte a když se pěkně zpevníte do stabilizované pozice-rovná záda, vtažené břicho a ramena od uší dolů, jde to. Doma se pak protáhnu a udělám kliky, tím se udržuji. Ale skupinové lekce mi moc chybí.
Také se zde zapíši do kurzů angličtiny, které zde jsou pro lidi, kteří sem přijeli pracovat.
Co je tady pro mě těžké? Asi ta strašná špína na baráku. Bydlí zde 4 mladí kluci z čech, ale ta špína je důsledek několika let neuklízení a nestarání se. Kluci jsou v pohodě a nikdo nikoho neprudí, což je super. Bydlíme ve čtvrti Moss side, kde jsou karibští a rumunští spoluobčané, ale naštěstí jsou v klidu, jen každou neděli večer mají dost hlasité radovánky.
Abych odtud neutekla, musím si neustále připomínat, proč jsem to udělala. Chtěla jsem změnu, zjistit, jestli jinde budu "štastnější"? nevim jak to popsat.
Vím, že to zvládnu, mám plán a za ním si jdu, ale všechno, co mám v hlavě, nemyslím vědomosti, si člověk bere s sebou. 
Práce je tady hodně a když si chete vydělat, musíte dělat hodně. Zatím dělám 5-6 hodin denně, ale i tak mě bolí nohy i záda. Vidím, jak jsou tady lidi hodně unavení a strhaní a často je ta práce moc nebaví. Musím říct, že kvalita potravin je zde hodně špatná a není zrovna levná. Ovoce a zelenina nevábná. Na stáncích tržištích to není lepší. A tak se stravuji jednoduše a prostě, protože spousty průmyslově zpracovaných potravin člověk nepotřebuje a vše ostatní mi pokryjí ječmen s chlorellou, že!

Chci, abyste o mě věděli, že jsem na vás, mé zákazníky, nezapomněla a že stále pracuji se zelenáči, i když je to trochu jiné.
Pokud vás něco zajímá, něco byste potřebovali, napište, budu ráda.

Přeji vám krásné léto 

Vaše zelená Katka
"green forever"

28.7.2019

UŽ TO BUDE MĚSÍC!

Zdravím z Anglie!
Sedím tady v pokoji, který jsem si v rámci možností vyčistila a uklidila a přemýšlím, čím začít:)
Cítím se mnohem lépe než na začátku plná nejistoty a obav, protože už mám vše, co je potřeba pro legální pobyt a práci mít. National insurance number, bankovní účet, britskou SIM kartu, trvalé bydliště...to je snad všechno. Jo, ještě bych se měla přihlásit na General practise, ale kdo mě zná, ví, že jsem ani u českého praktického doktora nebyla cca 8 let a že to řeším jinak.
Najít zde práci jako kitchen porter není problém. Skoro každý tak začíná. Takže dělám v pěkné, velké, dá se říci luxusní, ale přátelské restauraci Croma ve čtvrti Didsbury, půl hodiny na kole od bydliště, kde bydlí bohatší vrstva. Kuchaři jsou zde vesměs španělé, italové, jsou přátelští a milí. Menu je zde úžasné. Když jsem v práci, mohu si z menu vybrat jídlo. Každou směnu mám jiné, zaškrtávám si je v menu, překládám si slovíčka (to jsem udělala i s cleaning schedule) a tak postupně ochutnám všechny. 

Plat dostávám základní minimum 8,25 libry na hodinu a zatím dělám v průměru 30h týdně a ušetřím za jídlo.

Poznámky z mého Manchesterského deníčku:
Zjistila jsem, že jsem asi vyhořela a jednotvárná práce v kuchyni mi momentálně vyhovuje. Strašně jsem lpěla na tom, kam jsem to až dotáhla se cvičením a snažila se tady toho držet zuby nehty. Proto ani nejsem zklamaná, že ještě nikde necvičím, protože to tak asi má být. Mám hodně zkušeností a vědomostí se cvičením, to vím, ale nebudu tlačit na pilu:)

Jen si nedokáži vybrat fitko, kam bych chtěla chodit, protože výběr skupinových lekcí je řídký a samé High intensity workout a Interval training. Sem tam nějaká jóga a pilates. Většina fitek má jen 45 min programy nebo jen 30 minut.
9 lidí z 10 mají neskutečně křivé nohy a spadlé klenby tedy vbočené kotníky dovnitř. Pozoruji lidi všude, když chodí, sedí nebo běhají. Až se mi z toho kroutí mé nohy. Co to znamená? Nefunkční vnitřní stabilizační systém, nefunkční břicho, bolavá záda a další věci s tím spojené. Ale nechci spasit svět, je potřeba se dostat na místa, kde to lidi řešit chtějí. A v restauraci to asi nebude. Kdo chodil na mě do Radlic a viděl ten obraz co jsem dostala na rozloučenou, si domyslí, jak moc pravdivý je obraz o líných Britech.

Obraz visí v Radlicích ve velkém sále.
Tak to jen taková má vize do budoucna?

Bude to už měsíc, co nepředcvičuji a ani moc necvičím. Kondici si udržuji tak, že se 2-3x do týdne protáhnu a udělám kliky a zaktivuji břišní svaly. Celkem se nadřu v práci a když mám ranní, tak od 10-12,30h uklízím, vytírám, nosím zboží po schodech do skladu, no dost se zapotím. Jezdím do a z práce na kole dohromady 1 hodinu a jedu svižně. 

Práce má také své stinné stránky. Bolí mě ruce.
 Myji nádobí v rukavicích, tedy spíš je dávám do stojanů a do myčky (taky občas něco opláchnu) a aby mi talíře nevyklouzly, tak je musím svírat prstama, také když drhnu zapékací misky, tak někdy musím přitlačit. Bolí mě klouby na prstech a zápěstí. V noci nebo když jedu na kole, tak mi ruce brní a jakoby se nedokrvovaly, takže s nimi pořád kroutím a rozcvičuji je. Tak jím poctivě zelené (3x denně 2 polévkové lžíce ječmene a k tomu cca 30 chlorell, protože vím, že si s tím tělo musí poradit, tak ať má z čeho brát. Také jsem trochu pohubla, trocha svalů ubylo a kalhoty mi padají. Jím pravidelně a mezi jídly se nedojídám a nemlsám.

Takže priorita č. 1 je práce a angličtina. Ve fitkách, kde mám podaný nesčetné množství žádostí mě zatím nechtějí. 
V centru je jedna škola, kam se chodí lidi učit jazyk zadarmo a můžu chodit každý den. Měla bych začít od srpna. A od srpna začíná další, kterou mám 10 minut od bydliště. Takže to mohu kombinovat. No a podle toho se bude odvíjet fitko, kam budu chodit, protože je potřeba si udělat kontakty přímo v místě dění.

Hodně lidí mi píše, jak jsem odvážná. Určitě ano, ale těch lidí je tady spousta. I žen v mém věku a já jsem jen jedna z nich. Je potřeba se uvolnit, zhluboka dýchat a nechat věci a věřit, ať se dějí. Všichni češi, co jsou tady, jsou z Moravy, ale nikdo z Prahy. Jó v Praze se žije blaze.

Chci, abyste o mě věděli, že jsem na vás, mé zákazníky, nezapomněla a že stále pracuji se zelenáči, i když je to trochu jiné.
Pokud vás něco zajímá, něco byste potřebovali nebo prostě jen tak, napište, budu ráda.

Přeji vám krásné léto
Tady jsou na zdejší poměry vedra, kolem 20-25°.
 

Vaše zelená Katka
"green forever"

28.9.2019

TŘI MĚSÍCE!

Zdravím z Anglie!
Tak už to budou 3 měsíce, kdy jsem vyrazila do světa a musím říct, že se mi to pěkně skládá:)

To jsou ty záměry, které člověk má a když je v klidu, věří sám v sebe, nelpí na výsledku a nic neočekává, tak se to prostě stane. Mívala jsem tyto záměry, které se plnily, než jsem si je zablokovala přílišným chtěním a lpěním. První úkol zde byl, uvolnit se, otevři se a dýchej!

Celý srpen se celkem nic nedělo. Stále pracuji ve stejné restauraci, kde se mi moc líbí a náležitě jsem se zrealizovala
v uklízení, mytí, pletí, stříhání rostlin a všeho možného. Jó to mě baví, vážně. 

Sedím si v KP (kitchen porter místnost) a chvíli nemám co dělat. I kdyby mě Ayten (manažerka a majitelka) viděla, nevadí, protože jsem všechno vydrhla a dala si záležet, nahoře, dole, prostě všude. Takhle jim to nikdo nikdy nevydrhne, protože nikdo není tak gumový, aby se dostal tam, kam já. Tak tedy sedím a mám pocit, jako bych tam byla vždycky, jakoby se čas zastavil, jako bych neměla žádnou minulost, jakoby všechno splynulo v jeden obrovsky známý pocit, vjem, prostě jako bych nikdy nic jiného nebyla, neznala. Pocit, který důvěrně znám snad 1000 let.
Než jsem odjela sem do Anglie, všem (ale hlavně sobě) jsem říkala :"já přeci nejedu do Anglie uklízet"! V každém fitku tady hledají trenéry a cvičitelky. A to je pravda. Těch nabídek jsou každý den desítky. Poctivě odepisuji a registruji se, vyplňuji dlouhé dotazníky, posílám CV a certifikáty. Nic. Dělám nekvalifikovanou práci za stejné peníze jako lidi, kteří sotva dokončili základní vzdělání. Náplní jejich volného času je sledování televize a videí, hraní stupidních her nebo kouření trávy. Celou dobu, co jsem na volné noze a to je téměř 30 let na sobě pracuji, vzdělávám se, učím se nové věci. ten rozdíl je obrovský.
Ale zde momentálně není žádný.
Tohle uvědomění jsem musela opustit, abych byla "volná". Proto se mi čas jakoby zastavil a já vnímám jen prázdno a samu sebe. Uvolnit se, otevřít se, svobodně dýchat. Tak na tom pracuji a užívám si to.

Měla jsem dost volna na různé výlety po okolí a také jsme se vydali s českými přáteli do hor. Počasí je sice nestálé, ale už si pomalu zvykám. 
Už jsem se také přihlásila u svého Practis Doctor, dostala pozvánku na mamograf a podala si inzerát do Gumtree - konverzace za pomoc se cvičením. Pár mužů si to spletlo se seznamkou, ale vše se to krásně vyselektovalo. Také se mi přihlásil jakýsi Sam, ze kterého se vyklubala žena-manažerka Community centre ve Waley Range tady poblíž a navázaly jsme přátelskou spolupráci na bázi cvičení jógy a pilates pro děti a dospělé. Docházím do centra skoro každou volnou chvíli, pomáhám s různými provozními záležitostmi, hraji si s dětmi a zvykáme si na sebe. Jsem vlastně volunteer. A to jsem chtěla. Také Suzanne je fajn native  English žena, která se zajímá o cvičení a výživu. Záměr byl dostat se do prostředí, kde se hovoří jen anglicky a to se podařilo.

Sam(ara) a její bratr Anwar jsou tak přátelští, přímí a přirození, Sam navíc s krásnou angličtinou. Jsou mi tak blízcí. Jsou to muslimové, kteří v Manchesteru žijí od narození. Všichni mají 3-5 dětí, hlavně holky. Hlavou se mi honí, že se opravdu rozmnožují exponencionálně. Nelíbí se mi, co si o nich myslím, snažím se to změnit, zatím mi to nejde. Ale nemůžu si pomoci, všechny ty zahalené ženy, íránští muži a další barevní lidé, když jsem vedle nich a mluvím s nimi, tak jsou úplně obyčejní jako já, jako Barča od vedle a hle, tahle se furt směje jako Božka.

Také mi už začala škola, kam chodím 2x týdně večer. Mám často pocit, že mi to vůbec nejde, ale není prostě možné aby to ovoce nepřineslo . Ale jo, dá se říct, že už se všude domluvím s krásným českým přízvukem. Často ale netuším, o čem se ti angličané spolu baví, když poslouchám rozhovor.

Také jsem si koupila členství v The Gym Fallowfield, které je cestou do práce a byla jsem na pár lekcích cvičení, ale moc mi to neuchvátilo. Všechny lekce vedli muži a bylo to spíše kondičně zaměřené a někdy jsem se modlila, aby to už skončilo. Nechci pomlouvat, nikdo není dokonalý, ale všichni měli nějaké fyzické nedostatky (většinou šlo o jejich křivé nohy) a ne vždy to bylo profesionální. Ale to je asi všude.
Ale abych pravdu řekla, moc cvičit nechodím. Byla jsem asi na 7 lekcích, abych to otestovala. Také jsem byla na jednom pohovoru na lektorku skupinových lekcí, ale neozvali se. Popravdě, je mi to jedno, protože vím, že ten správný čas přijde, pokud přijít má.  A taky proto, že cítím, že mi ta pauza prospívá.

Na kole jezdím do práce každý den ať je jakékoliv počasí a myslím, že byste se popukali smíchy, kdybyste viděli mé oblečení do deště na kolo. Netopír hadr. Jednou jsem jela v noci domů, jezdím takhle běžně, když v práci skončím kolem 23h a projíždím kolem hloučku mladých děvčat a najednou vřískot jedné z nich. Domnívám se, že se mě polekala.
Často se při jízdě v dešti směju, jaký jsem blázen, když mám úplně mokrý obličej a všude mi kape. Jsem šťastná, že se mám kde usušit a ohřát.
Jsem fascinovaná některými borci na kole, kteří jedou bez držení a za jízdy píší esemesku:)

Celé 3 měsíce jsem nebyla u kadeřnice, jen mi Líba, moje česká, stejně mladá, kamarádka, která je tu stejně dlouho jako já, jen bydlí a pracuje jinde, přibarví odrosty. Cítím se dobře s delšími vlasy a cítím se stejně jako já, když jsem byla malá, asi 11 letá holka v kostkované košili, která měla taky tak delší vlasy. Mám to před očima.

Píši si deník. Nejdřív jsem zapisovala, co jsem dělala od-do, ale pak jsem si řekla, že mě spíše budou, až to budu někdy číst, zajímat pocity:) Možná i vás?

Teď, když si to po sobě čtu (bohužel vám čtenářům jsem opravdu nenapsala vše, to je příliš intimní:), je mi jasné, že štěstí a spokojenost přichází, když se zbavujeme lpění, nároků na druhé a užíváme si i špatného počasí. Nikdo mi nemusí závidět, jaký odvážný počin jsem udělala, protože vím, že mnoho lidí s tím bojuje a já jsem neskonale vděčná, že přicházím na ten SMYSL toho všeho. Člověk nemusí dělat tak radikální kroky, aby na to přišel, ale je fakt, že známé prostředí, zažrané zvyky brání tomuto přechodu a změnám. Také rodina je velký závazek. A já jsem jí "opustila". Už jsem tady zabydlená, všechno funguje. Pracuji s myšlenkou nebát se o to všechno přijít a přijmout další změny, které mi život přinese, pokud přinese:) Vnímám ten obrovský rozdíl, když žijete ve velkoměstě a když přijedete na venkov. Nadechnout se svěžího vzduchu a fyzické cvičení vyměnit za kydání hnoje a sekání trávy nebo dřeva. Tak s tím si má hlava pohrává.

Přeji vám perfektní podzim, který přináší podzimní skvělá jídla a babí náladu.
Samozřejmě, že zelené tady mám, posílají mi je (i s čokoládou) v balíku, bez nich jako bych nebyla! Mám přesně vymezené množství ječmene a chlorelly. 1 krabici ječmene a 1 krabici chlorelly sním za 3 týdny, takže každých 6 neděl dostávám balík z Česka.

Vaše zelená Katka
"green forever"
P.S. A vánoce už tady začaly!

28.12.2019

PŮL ROKU!

Zdravím z Anglie!
Sedím zde ve svém skromném pokoji a těším se na svou terapii psaním. Nemám pocit stesku, odloučení, samoty, ale pocit, že je vše, jak má být. 

Můj deníček

Když tak koukám na složený balíček svých cvičebních dresů, které jsem již několik měsíců nepoužila, uvědomila jsem si, že vlastně dělám pořád věci, které mě baví, akorát jiné a jinde. Snažím se vnímat pocit, jestli je mi to líto, že nepředcvičuji. Možná malinko, ale dokud nebudu schopná se kvalitně domluvit s personálem na všech těch věcech, co je potřeba, mám smůlu.
Ale já stejně v hlouby duše vím, že ještě není ten správný čas a že mi ta pauza prospívá.
Kondici si udržuji doma 2-3x týdně cvičím jógu a dělám kliky. U toho dávám nahlas anglické povely, jako bych předcvičovala, takže zabiji dvě mouchy jednou ranou:)

Zápisky z deníčku 18.10.
Stále docházím do Community centra. Pomáhám s dětmi a formou hraní na zvířátka s nimi 10 minut cvičím. Moc mi to nejde a nebaví, ale je to pro mě škola zkušeností. Taky 1x týdně cvičím jogalates pro ženy. Vůbec holkám nerozumím, když se baví mezi sebou. Někdy jsem zoufalá. Dělám co můžu. Učím se, chodím mezi lidi, dokonce jsem se odstěhovala do Anglie. Víc už udělat nemohu. A buď se to zlomí nebo ne. To, že to jednou pustím a uvolním se, neznamená, že to tak i zůstane. Staré, zajeté programy, které mě sráží, se vrací a když nejsem vědomá, udeří. Takže trpělivě znovu od začátku, tak jako angličtina. Najít si v tom potěšení  a najít humor v neúspěších. A když se něco podaří, neposrat se z ega. Můj úkol tady na zemi je být šťastná a spokojená:)

Před vánoci jsme dělali ve škole test. Něco mezi matematikou a IQ, Bylo to jednoduchý, šlo jen o to, jestli pochopíme
z psaného textu zadání. Když jsem to měla hotové, jen jsem tak seděla, koukala do prázdna a rozlil se mi po těle a duši takový zvláštní klid. Klid z toho, že jsem prostě věděla, že to půjde. Ááách, ten pocit chci častěji:) 
Ty pocity, jestli jsem se už v angličtině posunula nebo ne, jsou u mě různé. Často se střídají, někdy mám opravdu pocit zoufalství, ale pak na chvilku vyleze sluníčko a ze mě vypadne něco, co bych sama nečekala. Ale já už jsem to přestala hodnotit, jen se tím stresuji.
 
Vánoční párty u nás ve škole Greenhays

Naštěstí mám práci, stále ve stejné restauraci, která mě baví. Pomalinku tam navazuji přátelské vztahy ( mě to vždycky trvá trochu déle) a vnímám, že jsem měla štěstí a věřila své intuici, když jsem se rozhodovala na začátku, kterou ze dvou restaurací zvolit. Moje kamarádka zde má již třetí práci, protože byl vždy někde nějaký zádrhel.
V každé práci, ať už to je tvoření nebo jednotvárná práce , si najdu to své. Když jsem dělala po vyučení šičku, pak  předcvičovala nebo teď, když uklízím nebo myji nádobí.

S Charlotte a Naomi v práci u oběda

A štěstí taky na školu, do které chodím. Od spolužáků se dozvídám, jak těžké je se na tuto školu dostat, protože zájemců je víc, než  mohou přijmout.

A vlastně taky na bydlení jsem měla štěstí. I když je Moss Side černá čtvrť, nikdo tady s nikým nemá problém. A kluci na share house jsou úplně v pohodě. Co to znamená? Jsou tišší, nedělaj bordel, respektují, že ve společných prostorách se nekouří a chodí ven, mohu si v klidu na záchodě sednout na prkýnko, protože se udržuje čisté, když někdo s něčím potřebuje pomoci, tak se může na druhé spolehnout. Také jsem zde našla spřízněnou duši, které se můžu vypovídat:)
No nejsem dítě štěstěny?

Pořád jezdím na kole i když je zima a prší. Když je kolem 8-10 stupňů, tak je to paráda. Horší je, když je teplota kolem 2 st., to už je znát, ale vždycky se jízdou zahřeji. Komplikovanější je to s oblečením. Tolik vrstev na sebe dostat, pak zase ze sebe, uskladnit, uzamknout, přikrýt kolo, pak zas odkrýt, odemknout, mezitím zmoknu, protože musím mokrou plachtu dát do batohu, batoh si musím dát nejdřív na záda než si dám pláštěnku, nejdřív pláštěnka potom helma, protože přes helmu pláštěnku nedostanu...to už si žádá téměř logistické dovednosti. Ale jízdu si užívám:) Když jedu nocí domů, prší a svítí lampy, kapky deště se odráží a asociují mi vánoce v dětství, když padá sníh a vy se díváte proti lampě, to ticho...úplně to vidím.

Minule jsem psala, jak moc se těším na dovolenou do Prahy. Opravdu jsem si to užila se vším všudy. Jak snadné a rychlé bylo zaplout do starých kolejí a to doslova . Bylo to úžasné setkání téměř všech lidí, které mám ráda. Užila jsem si cvičení na Měříně, v Radlicích, i jako lektorka na Pilates festivalu a s radostí zjistila, že se nic nezměnilo. A také jsem si uvědomila svůj dvojí život. V Praze jsem jedna Katka a tady v Manchesteru zase druhá Katka. Vevnitř jsem stále stejná, ale žiji dva odlišné životy. Mé ego se ze začátku ozývalo, jsi NĚKDO a všichni by se měli posadit na zadek. Kdepak! To už jsem dávno opustila. Prostě skončila jedna etapa mého života a začala jiná. Tak to vnímám teď a není mi to líto, protože mi to prospělo a jsem spokojená. 

V začátcích se ten můj spratek-ego ozýval často

Z Prahy jsem si přivezla ještě pár kousků oblečení, o kterých jsem si myslela, že se budou hodit. Teď mám skříň přeplněnou a zjišťuji, že to potřeba nebylo. Tak jako ten balíček cvičebních úborů, na který koukám a doufám, že neztrouchniví. 

Už podruhé jsem byla nastydlá. Poprvé to byl hlavně kašel, ale za 14 dnů bylo po všem. Po druhé to byla opravdu velká rýma, kdy mi teklo z očí a z nosu od rána do večera. Šestý den už bylo vše v normálu. Vnímám to tak, že i když tělo bojuje, zelenými ho podpořím a hlavně ho nevyčerpám, protože když je tělo ve zvýšené zátěži a to je jedno, jestli je to sport nebo nemoc, spotřebuje o mnoho víc vitamínů, minerálů a dalších látek, které, když mu nedáme z venku, tak si je vezme zevnitř a tím tělo postupně vyčerpává. Mnoho lidí ve středním věku začínají pociťovat zpomalené trávení a už ne tak v kondici. A to souvisí s dostatečným příjmem důležitých živin jako jsou aminokyseliny, minerály, vitamíny, antioxidanty a další. Pro mě jsou zelené tím nejčistším, nejjednodušším, nejkomplexnějším a nejvstřebatelnějším způsobem, jak je tělu dodat:)...bože a teď to zkus říct anglicky!...jo, už to umím.

Zápiek z deníčku 12.10.
Včera jsem v práci byla přejedená. Kuchaři mi tam dávají na umytí zbytky tiramitsu a zmrzlin, protože vědí, že to mám ráda. Občas tam přistane nějaké špatně objednané jídlo. Takže jsem si jídlo, které jsem dostala k večeři vzala domů. Nejjednodušší je vzít si pizzu, kterou teď snídám. Půlka zbyla, tak ji za trest budu i obědvat:) Říkám tomu pizza day.

Někde na FCB ve skupině zelených potravin jsem četla titulek "hoď tam trochu chemie a bude to dobré"! Když jsem byla v Praze, oběhala jsem si doktory. Šla jsem k obvodnímu s karpálním tunelem, se kterým tady mám od začátku problém. Ano, uvolňuji flexory a extensory na ruce, masíruji zádové a prsní svaly tenisákem, ale nic. Napsal mi nějakou chemii na uvolnění svalů a doporučil na noc ortézu. Tak se stalo. A zabralo to. V noci se už nebudím bolestí a brněním a ani přes den mi to netrápí. Jen mám malinko necitlivý bříška ukazováku a prostředníku. Mí čeští přátelé Líba a Vlasta mají ten samý problém, dělají stejnou práci. Asi jim tady vykoupíme ortézy!

Tak přátelé! Na zdraví!

Chci vám popřát krásné a pohodové svátky,
hodně zdraví, štěstí, lásky a všeho co si přejete, 
hodně zelených potravin, protože těch není nikdy dost
a skvělý Nový rok 2020
a budu se těšit na shledanou třeba na cvičení u moře nebo na víkendovém cvičení 
odkaz na cvičení najdete ZDE.

Vaše zelená Katka
"green forever"

P.S. Pokud jste dočetli až sem, tak vám posílám ještě pár střípků:)
"No to je fakt dobrý"...spletla jsem si dny. Myslela jsem si, že je středa a tak jedu do práce o půl hodiny dřív a čistím lapač tuku. (je to ta nejsmrradlavější a nejpotupnější práce, jakou jsem zažila, ale mě to nevadí, dělali to tady všichni). Pak si uvědomím , že je úterý! Bože! Proč asi? Protože si v hlavě něco řeším!  Mám blbou náladu a říkám si : "Fake it till you make it" a tak se snažím. Večer ve škole náme párty. Skoro nikdo neochutbal mého vánočního kubu. No nic, za trest to budu jíst dlouho.  Píšu si hodně s Gulem, je na čase vlítnout na anglickou konverzaci:)
Náhodou jsem přišla na to, že má dnes Vašek narozeniny. Nakupuji, cvičím, jím. Večer jedu na Open day do Comunity centra. Zase nikomu nerozumím. Pak škola, tam už je to lepší. Večer něco poslouchám a píšu si s Gulem. Zjistila jsem, že je pakistánec. Ach bože, kam se to řítím:)

28.6.2020

ROK!