Maily z Anglie

Než jsem odjela do Anglie změnit si kompletně život, řekl mi Vašek (manžel), že mu kamarád Radek, který pracuje na vysokém postu Korporace a pracovně jezdí po celém světě, že lidé, co jedou za prací do Anglie tam nejsou nic.

No a já se teď tím ničím a nikým snažím stát.

Byla jsem cvičitelka, trenérka i výživová poradkyně a vybudovala si slušnou kariéru. Byla jsem dobrá. A stále se snažila být lepší, vzdělanější, komunikativnější. Jenže mé ego nebylo stále spokojené. A tak jsem se snažila víc a víc, až z toho byl tlak, který jsem na sebe neustále vytvářela. A doma to nebylo lepší. Ten tlak na sebe a také na své nejbližší jsem vytvářela všude.

Mohla jsem v klidu umřít, ale asi mám život ráda a tak jsem se asi před 10 lety vydala na cestu hledání.

Ta cesta vyústila v loni v červnu, kdy jsem se (konečně!) rozhodla opustit vše, co mám a odstěhovala se do Anglie, do Manchesteru.

Tenkrát jsem ještě nevěděla, co mě čeká, jen jsem už dlouho cítila, že něco zásadního musím udělat.

První měsíce jsem bojovala: "jsem cvičitelka a trenérka a musím tím být i zde. Vlasy, nehty, postava, pracně vybudovaná kondice..."

Postupně se mi začaly otvírat oči a začala jsem se uvolňovat a pouštět nepodstatné věci, které pro mě do té doby byly podstatné.

Stala jsem se KP v restauraci, kejpíkem - kitchen porter. Ani jsem nevěděla, že něco takového existuje a nedokázala to vyslovit. A hle, mě ta práce baví. Úplně jsem se v tom našla:)

Bydlím na sharehouse a slova špína, bordel smrad, švábi a pod. mě přestali vzrušovat. Dá se říct, že mám celkem bordel i na svém pokoji. Prach zapomínám utírat a že mi sem občas zalezl šváb...?

Mám pár věcí na sebe a víc nechci. Utrácím jen za podstatné věci a těch moc není.

Jsem opravdu šťastná, že jsem se zbavila tíhy domácnosti, protože už mě to přestalo bavit. 

Prostě jsem přestala vytvářet ten tlak. Dělám věci, když je potřeba a dělám věci, co mě baví.

Baví mě udržovat kondici jízdou na kole a uklízením. To jsem věděla vždycky, že při uklízení se člověk pořádně zapotí.

Téměř všichni na světě vnímají pandemii COVID v temných barvách. Ale já v tomto čase možná rozhoduji o svém osudu. Co udělám se zbytkem svého života?

Už dřív jsem se prostě rozhodla být šťastná a spokojená. Už nechci mít strach. Strach, že umřu, že něčeho nedosáhnu, že nebudu šťastná nebo že o něco přijdu. Že už nic neprožiju...

Mým úkolem je uvolnit se a všechny tyto obavy pustit.

Uvolni se, otevři se a dýchej!

30.5.2019

ODJÍŽDÍM DO ANGLIE A ZELENÉ BERU S SEBOU

Ahoj všem!
Nejedu do Anglie na dovolenou, ale jedu najít si tam práci, nějakou dobu tam žít a naučit se anglickysmiley. Myslím, že mě tam čekají horké chvilky. Vůbec nevím, jak tyto chvilky budu zvládat, protože tady doma jsem už měla ty cestičky pěkně hladce prošlapané, jisté a dost konfortní. Určitě si teď říkáte wau! Jo, já takysmiley.

Se zelenými nekončím, to by byla velká chyba, protože tak jako mě vždycky podržely, tak na ně sázím i teď. Nechci tam totiž řešit nemoce, protože od té doby, co je mám, řeším jen prevencismiley.

Takže pokud si chcete ještě u mě objednat, udělejte to co nejdřív, 28.6.2019 odlétám. Vy, co máte registraci, pro vás se nic nemění, dále si můžete objednávat dle libosti. Budu s vámi ve spojení a i nadále vám budu posílat maily a informovat , co je nového a podobně.
Pokud byste potřebovaly s něčím pomoci, můžete se tady v Praze  spojit s mojí kamarádkou, která také se zelenými aktivně pracuje. Je to Alena Musilová a telefon na ní je 774027290 a mail alenahome@seznam.cz
Pokud byste potřebovali ječmen nebo chlorellu zakoupit, tak u ní nebo se obraťte na mojí dceru Evu 723501474.
Pokud byste se ještě chtěli zaregistrovat a objednávat si sami s výhodou levnějších produktů, kontaktujte mě, ještě než odjedu a nebo i během mého pobytu v zahraničí, protože registrace se teď dělá jednoduše on-line nebo se opět obraťte na Alenu Musilovou.

Do mého odjezdu se nic nemění, vesele budu cvičit na svých obvyklých lekcích a dělat tréninky v Radlicích. Mé stálé lekce pak převezmou do kompetence manageři fitek a buďto se obsadí jinými lektory nebo se zruší. Na konci srpna už budu, doufám, vědět, jak si tam stojím a jak to zvládám a rozhodnu se, jestli tam zůstanu na dýl nebo se brzy vrátím. Já doufám, že to prvnísmiley.

Přeji vám krásné léto 

Vaše zelená Katka
"green forever"

To byl můj svět! Cvičení, má láska:)

14.7.2019

TAK JSEM TADY!

Zdravím z Anglie!

Sedím tady v nuzném pokoji na share house v Manchesteru a přemýšlím, jak začít a co napsat.
Možná balením. Do letadla jsem si připlatila 22 kg + 10 kg do kabiny. Když jsem ráno před odletem zavřela kufr, tedy respektive nezavřela, musela jsem 1/3 věcí zredukovat, uf, pak jsem kufr zavřela, ale měl 25 kg! Takže znova otevřít a co vyhodit? Těžká volbasad. Samozřejmě, že jsem se nezbavila ječmene s chlorellou, to jsem radši oželela teplou bundu!
První dny, než jsem se tu zabydlela, zorientovala ve městě a v městské dopravě, začala plynule přecházet přes ulici, naučila se na kole jezdit v protisměru a nesesedat na každé křižovatce, když jsem chtěla jet do prava, byly opravdu  náročnéblush.
Než jsem si našla práci, musela jsem neustále bojovat s pocitem, že nic nedělám a připomínat si, že začátek může být něco jako dovolená, jenže dovolenou si člověk většinou užívásmiley, že?
Já jsem si první dny mohla nohy uchodit, do centra to je půl hodiny, jenže tam taky něco nachodíte a pak zpět, takže jsem z toho byla dost unavená. 
Jak jsem si hledala práci? Myslíte, že mi někdo zavolá??? Ha ha, musela jsem jít pěkně do centra nebo do jiné čtvrti, kde jsou restaurace a bary, vzít své CV a nabídnout své služby, jestli někoho takového jako já náhodou nepotřebují. Naštěstí jsem toto absolvovala jen 2x. Pak vám někdo zavolá a chce vás vidět a popovídat si o vašich zkušenostech. Jenom chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že si musím vymýšletsmiley. Every woman can clean and wash dishessmiley. Nakonec jsem si vybírala ze dvou restaurací asi půl hodiny od bydliště. V jedné pracoval čech a to jsme se mluvili jen česky, ale v té druhé už si musím pomáhat jen se svými znalostmi angličtiny., takže tam jsem zůstala.
Také jsem první dny byla na internetu a stále hledám nějaké šikovné fitko, kam bych mohla chodit. Ale taková nabídka skupinových lekcí jako v Praze tady prostě není. Skoro ve všech jsem se zaregistrovala jako kandidát na instruktora cvičení nebo trenéra, ale nikdo se mi zatím neozval.
Česká agentura mi pomohla se založením bankovního účtu přes internet, pojištěním, CV, britskou SIM kartou a různými tipy co, kde a jak udělatsmiley a zajistila ubytování na share house.
Zatím nikam cvičit nechodím, pracovní povinnosti jsem pojala jako tréninksmiley. Když chcete doma uklidit a děláte to s energií, také se pěkně zapotíte a když se pěkně zpevníte do stabilizované pozice-rovná záda, vtažené břicho a ramena od uší dolů, jde to. Doma se pak protáhnu a udělám kliky, tím se udržujismiley. Ale skupinové lekce mi moc chybíindecision.
Také se zde zapíši do kurzů angličtiny, které zde jsou pro lidi, kteří sem přijeli pracovat.
Co je tady pro mě těžké? Asi ta strašná špína na baráku. Bydlí zde 4 mladí kluci z čech, ale ta špína je důsledek několika let neuklízení a nestarání se. Kluci jsou v pohodě a nikdo nikoho neprudí, což je super. Bydlíme ve čtvrti Moss side, kde jsou karibští a rumunští spoluobčanédevil, ale naštěstí jsou v klidu, jen každou neděli večer mají dost hlasité radovánky.
Abych odtud neutekla, musím si neustále připomínat, proč jsem to udělala. Chtěla jsem změnu, zjistit, jestli jinde budu "štastnější"? nevim jak to popsat.
Vím, že to zvládnu, mám plán a za ním si jdu, ale všechno, co mám v hlavě, nemyslím vědomosti, si člověk bere s sebou. 
Práce je tady hodně a když si chete vydělat, musíte dělat hodně. Zatím dělám 5-6 hodin denně, ale i tak mě bolí nohy i záda. Vidím, jak jsou tady lidi hodně unavení a strhaní a často je ta práce moc nebaví. Musím říct, že kvalita potravin je zde hodně špatná a není zrovna levná. Ovoce a zelenina nevábná. Na stáncích tržištích to není lepší. A tak se stravuji jednoduše a prostě, protože spousty průmyslově zpracovaných potravin člověk nepotřebujesmiley a vše ostatní mi pokryjí ječmen s chlorellou, že!

Chci, abyste o mě věděli, že jsem na vás, mé zákazníky, nezapomněla a že stále pracuji se zelenáči, i když je to trochu jinésmiley.
Pokud vás něco zajímá, něco byste potřebovali, napištesmiley, budu ráda.

Přeji vám krásné léto 

Vaše zelená Katka
"green forever"

Tady bydlím:)

28.7.2019

UŽ TO BUDE MĚSÍC!

Zdravím z Anglie!
Sedím tady v pokoji, který jsem si v rámci možností vyčistila a uklidila a přemýšlím, čím začít:)
Cítím se mnohem lépe než na začátku plná nejistoty a obav, protože už mám vše, co je potřeba pro legální pobyt a práci mít. National insurance number, bankovní účet, britskou SIM kartu, trvalé bydliště...to je snad všechnoyes. Jo, ještě bych se měla přihlásit na General practise, ale kdo mě zná, ví, že jsem ani u českého praktického doktora nebyla cca 8 let a že to řeším jinaksmiley.
Najít zde práci jako kitchen porter není problém. Skoro každý tak začíná. Takže dělám v pěkné, velké, dá se říci luxusní, ale přátelské restauraci Croma ve čtvrti Didsbury, půl hodiny na kole od bydliště, kde bydlí bohatší vrstva. Kuchaři jsou zde vesměs španělé, italové, jsou přátelští a milí. Menu je zde úžasné. Když jsem v práci, mohu si z menu vybrat jídlo. Každou směnu mám jiné, zaškrtávám si je v menu, překládám si slovíčka (to jsem udělala i s cleaning schedule) a tak postupně ochutnám všechnysmiley

Plat dostávám základní minimum 8,25 libry na hodinu a zatím dělám v průměru 30h týdně a ušetřím za jídlosmiley.

Poznámky z mého Manchesterského deníčku:
Zjistila jsem, že jsem asi vyhořela a jednotvárná práce v kuchyni mi momentálně vyhovuje. Strašně jsem lpěla na tom, kam jsem to až dotáhla se cvičením a snažila se tady toho držet zuby nehty. Proto ani nejsem zklamaná, že ještě nikde necvičím, protože to tak asi má být. Mám hodně zkušeností a vědomostí se cvičením, to vím, ale nebudu tlačit na pilu:)

Jen si nedokáži vybrat fitko, kam bych chtěla chodit, protože výběr skupinových lekcí je řídký a samé High intensity workout a Interval training. Sem tam nějaká jóga a pilates. Většina fitek má jen 45 min programy nebo jen 30 minut.
9 lidí z 10 mají neskutečně křivé nohy a spadlé klenby tedy vbočené kotníky dovnitř. Pozoruji lidi všude, když chodí, sedí nebo běhají. Až se mi z toho kroutí mé nohysmiley. Co to znamená? Nefunkční vnitřní stabilizační systém, nefunkční břicho, bolavá záda a další věci s tím spojené. Ale nechci spasit svět, je potřeba se dostat na místa, kde to lidi řešit chtějí. A v restauraci to asi nebudeyes. Kdo chodil na mě do Radlic a viděl ten obraz co jsem dostala na rozloučenou, si domyslí, jak moc pravdivý je obraz o líných Britechsmiley.

Obraz visí v Radlicích ve velkém sálewink.
Tak to jen taková má vize do budoucna?

Bude to už měsíc, co nepředcvičuji a ani moc necvičím. Kondici si udržuji tak, že se 2-3x do týdne protáhnu a udělám kliky a zaktivuji břišní svaly. Celkem se nadřu v práci a když mám ranní, tak od 10-12,30h uklízím, vytírám, nosím zboží po schodech do skladu, no dost se zapotím. Jezdím do a z práce na kole dohromady 1 hodinu a jedu svižně. 

Práce má také své stinné stránky. Bolí mě ruce.
 Myji nádobí v rukavicích, tedy spíš je dávám do stojanů a do myčky (taky občas něco opláchnu) a aby mi talíře nevyklouzly, tak je musím svírat prstama, také když drhnu zapékací misky, tak někdy musím přitlačit. Bolí mě klouby na prstech a zápěstí. V noci nebo když jedu na kole, tak mi ruce brní a jakoby se nedokrvovaly, takže s nimi pořád kroutím a rozcvičuji je. Tak jím poctivě zelené (3x denně 2 polévkové lžíce ječmene a k tomu cca 30 chlorell, protože vím, že si s tím tělo musí poradit, tak ať má z čeho brát. Také jsem trochu pohubla, trocha svalů ubylo a kalhoty mi padají. Jím pravidelně a mezi jídly se nedojídám a nemlsám.

Takže priorita č. 1 je práce a angličtina. Ve fitkách, kde mám podaný nesčetné množství žádostí mě zatím nechtějí. 
V centru je jedna škola, kam se chodí lidi učit jazyk zadarmo a můžu chodit každý den. Měla bych začít od srpna. A od srpna začíná další, kterou mám 10 minut od bydliště. Takže to mohu kombinovat. No a podle toho se bude odvíjet fitko, kam budu chodit, protože je potřeba si udělat kontakty přímo v místě děnísmiley.

Hodně lidí mi píše, jak jsem odvážná. Určitě ano, ale těch lidí je tady spousta. I žen v mém věku a já jsem jen jedna z nich. Je potřeba se uvolnit, zhluboka dýchat a nechat věci a věřit, ať se dějísmiley. Všichni češi, co jsou tady, jsou z Moravy, ale nikdo z Prahy. Jó v Praze se žije blazesmiley.

Chci, abyste o mě věděli, že jsem na vás, mé zákazníky, nezapomněla a že stále pracuji se zelenáči, i když je to trochu jinésmiley.
Pokud vás něco zajímá, něco byste potřebovali nebo prostě jen tak, napištesmiley, budu ráda.

Přeji vám krásné léto
Tady jsou na zdejší poměry vedra, kolem 20-25°cool.
 

Vaše zelená Katka
"green forever"

Tady pracuji:)

Na baráku máme kocourka , jmenuje se Frajer a bude nám tu chytat myši:)

28.9.2019

TŘI MĚSÍCE!

Zdravím z Anglie!
Tak už to budou 3 měsíce, kdy jsem vyrazila do světa a musím říct, že se mi to pěkně skládá:)

To jsou ty záměry, které člověk má a když je v klidu, věří sám v sebe, nelpí na výsledku a nic neočekává, tak se to prostě stane. Mívala jsem tyto záměry, které se plnily, než jsem si je zablokovala přílišným chtěním a lpěním. První úkol zde byl, uvolnit se, otevři se a dýchejsmiley!

Celý srpen se celkem nic nedělo. Stále pracuji ve stejné restauraci, kde se mi moc líbí a náležitě jsem se zrealizovala
v uklízení, mytí, pletí, stříhání rostlin a všeho možnéhosmiley. Jó to mě baví, vážněyes

Sedím si v KP (kitchen porter místnost) a chvíli nemám co dělat. I kdyby mě Ayten (manažerka a majitelka) viděla, nevadí, protože jsem všechno vydrhla a dala si záležet, nahoře, dole, prostě všude. Takhle jim to nikdo nikdy nevydrhne, protože nikdo není tak gumový, aby se dostal tam, kam já. Tak tedy sedím a mám pocit, jako bych tam byla vždycky, jakoby se čas zastavil, jako bych neměla žádnou minulost, jakoby všechno splynulo v jeden obrovsky známý pocit, vjem, prostě jako bych nikdy nic jiného nebyla, neznala. Pocit, který důvěrně znám snad 1000 let.
Než jsem odjela sem do Anglie, všem (ale hlavně sobě) jsem říkala :"já přeci nejedu do Anglie uklízet"! V každém fitku tady hledají trenéry a cvičitelky. A to je pravda. Těch nabídek jsou každý den desítky. Poctivě odepisuji a registruji se, vyplňuji dlouhé dotazníky, posílám CV a certifikáty. Nic. Dělám nekvalifikovanou práci za stejné peníze jako lidi, kteří sotva dokončili základní vzdělání. Náplní jejich volného času je sledování televize a videí, hraní stupidních her nebo kouření trávy. Celou dobu, co jsem na volné noze a to je téměř 30 let na sobě pracuji, vzdělávám se, učím se nové věci. ten rozdíl je obrovský.
Ale zde momentálně není žádný.
Tohle uvědomění jsem musela opustit, abych byla "volná". Proto se mi čas jakoby zastavil a já vnímám jen prázdno a samu sebe. Uvolnit se, otevřít se, svobodně dýchat. Tak na tom pracuji a užívám si to.

Měla jsem dost volna na různé výlety po okolí a také jsme se vydali s českými přáteli do hor. Počasí je sice nestálé, ale už si pomalu zvykám. 
Už jsem se také přihlásila u svého Practis Doctor, dostala pozvánku na mamograf a podala si inzerát do Gumtree - konverzace za pomoc se cvičením. Pár mužů si to spletlo se seznamkou, ale vše se to krásně vyselektovalowink. Také se mi přihlásil jakýsi Sam, ze kterého se vyklubala žena-manažerka Community centre ve Waley Range tady poblíž a navázaly jsme přátelskou spolupráci na bázi cvičení jógy a pilates pro děti a dospělélaugh. Docházím do centra skoro každou volnou chvíli, pomáhám s různými provozními záležitostmi, hraji si s dětmi a zvykáme si na sebe. Jsem vlastně volunteer. A to jsem chtěla. Také Suzanne je fajn native  English žena, která se zajímá o cvičení a výživu. Záměr byl dostat se do prostředí, kde se hovoří jen anglicky a to se podařilolaugh.

Sam(ara) a její bratr Anwar jsou tak přátelští, přímí a přirození, Sam navíc s krásnou angličtinou. Jsou mi tak blízcí. Jsou to muslimové, kteří v Manchesteru žijí od narození. Všichni mají 3-5 dětí, hlavně holky. Hlavou se mi honí, že se opravdu rozmnožují exponencionálně. Nelíbí se mi, co si o nich myslím, snažím se to změnit, zatím mi to nejde. Ale nemůžu si pomoci, všechny ty zahalené ženy, íránští muži a další barevní lidé, když jsem vedle nich a mluvím s nimi, tak jsou úplně obyčejní jako já, jako Barča od vedle a hle, tahle se furt směje jako Božkalaugh.

Také mi už začala škola, kam chodím 2x týdně večer. Mám často pocit, že mi to vůbec nejde, ale není prostě možné aby to ovoce nepřineslo cool. Ale jo, dá se říct, že už se všude domluvím s krásným českým přízvukem. Často ale netuším, o čem se ti angličané spolu baví, když poslouchám rozhovorsad.

Také jsem si koupila členství v The Gym Fallowfield, které je cestou do práce a byla jsem na pár lekcích cvičení, ale moc mi to neuchvátilo. Všechny lekce vedli muži a bylo to spíše kondičně zaměřené a někdy jsem se modlila, aby to už skončilofrown. Nechci pomlouvat, nikdo není dokonalý, ale všichni měli nějaké fyzické nedostatky (většinou šlo o jejich křivé nohy) a ne vždy to bylo profesionální. Ale to je asi všude.
Ale abych pravdu řekla, moc cvičit nechodím. Byla jsem asi na 7 lekcích, abych to otestovala. Také jsem byla na jednom pohovoru na lektorku skupinových lekcí, ale neozvali se. Popravdě, je mi to jedno, protože vím, že ten správný čas přijdeheart, pokud přijít má.  A taky proto, že cítím, že mi ta pauza prospívácool.

Na kole jezdím do práce každý den ať je jakékoliv počasí a myslím, že byste se popukali smíchy, kdybyste viděli mé oblečení do deště na kolo. Netopír hadrdevil. Jednou jsem jela v noci domů, jezdím takhle běžně, když v práci skončím kolem 23h a projíždím kolem hloučku mladých děvčat a najednou vřískot jedné z nich. Domnívám se, že se mě polekalaangry.
Často se při jízdě v dešti směju, jaký jsem blázen, když mám úplně mokrý obličej a všude mi kape. Jsem šťastná, že se mám kde usušit a ohřátsmiley.
Jsem fascinovaná některými borci na kole, kteří jedou bez držení a za jízdy píší esemesku:)

Celé 3 měsíce jsem nebyla u kadeřnice, jen mi Líba, moje česká, stejně mladá, kamarádka, která je tu stejně dlouho jako já, jen bydlí a pracuje jinde, přibarví odrosty. Cítím se dobře s delšími vlasy a cítím se stejně jako já, když jsem byla malá, asi 11 letá holka v kostkované košili, která měla taky tak delší vlasy. Mám to před očima.

Píši si deník. Nejdřív jsem zapisovala, co jsem dělala od-do, ale pak jsem si řekla, že mě spíše budou, až to budu někdy číst, zajímat pocity:) Možná i vás?

Teď, když si to po sobě čtu (bohužel vám čtenářům jsem opravdu nenapsala vše, to je příliš intimní:), je mi jasné, že štěstí a spokojenost přichází, když se zbavujeme lpění, nároků na druhé a užíváme si i špatného počasí. Nikdo mi nemusí závidět, jaký odvážný počin jsem udělala, protože vím, že mnoho lidí s tím bojuje a já jsem neskonale vděčná, že přicházím na ten SMYSL toho všeho. Člověk nemusí dělat tak radikální kroky, aby na to přišel, ale je fakt, že známé prostředí, zažrané zvyky brání tomuto přechodu a změnám. Také rodina je velký závazek. A já jsem jí "opustila". Už jsem tady zabydlená, všechno funguje. Pracuji s myšlenkou nebát se o to všechno přijít a přijmout další změny, které mi život přinese, pokud přinese:) Vnímám ten obrovský rozdíl, když žijete ve velkoměstě a když přijedete na venkov. Nadechnout se svěžího vzduchu a fyzické cvičení vyměnit za kydání hnoje a sekání trávy nebo dřeva. Tak s tím si má hlava pohráváenlightened.

Jsem neskonale vděčná Líbě, že mi dala inspiraci koupit si kolo a uvolnit se, že iniciovala mnoho výletů, na které budu do smrti vzpomínat (to když jsme celou noc chodili ztraceni po hřebenech Peak District a k ránu inkognito přespali v předsíni jednoho penzionu). Líba je spolubojovník a opravdový přítel, někdy až s příliš velkým srdcemheart.
Nevydělávám žádné velké peníze, ale na bydlení a to málo jídla, co sním, mi to stačí. Jak už jsem psala, v restauraci dostávám jídlo za směnu. Už jsem ochutnala skoro všechno a tak trochu mě ty pizzy lezou ušima, i když některé jsou opravdu originální a výbornécheeky. Něco málo ušetřím, ale plánujeme s Evčou a Vaškem výlet do Londýna, tak se rozšoupnemewink.

Už se těším na svou plánovanou 14ti denní dovolenou. Do Prahy pojedeme autem! s mou kamarádkou z Prahy Klárou Skuhravou, se kterou jsem byla minulý rok na Mallorce. Ona iniciuje výlety po horách ve Skotsku a jinde po světě (JUST WALKIT). Čeká mě víkendové cvičení na Měříně, které mám naplánované už rok, moc se těším, že se uvidím s mnoha kamarádkami a to bude jízda! Pak si oběhnu doktory (ulomil se mi přední zub....kdo ví, co to znamená?) a kadeřnici, vypiju spousty káv a vína s kamarádkami, zajdu si zacvičit do Radlic na Renatu, která převzala mé lekce a moc si to všechno užijuyes!!!! 
Mám ještě jednu akci, kterou jsem naplánovala dřív, Pilates festival, kde jako lektorka budu vést lekci pilates. Bude to lekce, kterou si tady praktikuji sama pro svou udržovačku kondice. A v neděli 10.11. odlétáme, jak už jsem psala, s Evčou a Vaškem na 3 dny do Londýna a já se pak vracím autobusem do Manchesteru.

Ráda se s vámi potkám, pokud to vyjde a pokud o to stojíte, ozvěte se mi.

Přeji vám perfektní podzim, který přináší podzimní skvělá jídla a babí náladuwink.
Samozřejmě, že zelené tady mám, posílají mi je (i s čokoládou) v balíku, bez nich jako bych nebylasmiley! Mám přesně vymezené množství ječmene a chlorelly. 1 krabici ječmene a 1 krabici chlorelly sním za 3 týdny, takže každých 6 neděl dostávám balík z Českawink.

Vaše zelená Katka
"green forever"
P.S. A vánoce už tady začaly!

Jízda na kole mě moc baví a dostaneme se až do Národních parků Pick District a Lake District:)

Dole je Media City v Machesteru a Manchesterské Muzeum.

28.12.2019

PŮL ROKU!

Zdravím z Anglie!
Sedím zde ve svém skromném pokoji a těším se na svou terapii psaním. Nemám pocit stesku, odloučení, samoty, ale pocit, že je vše, jak má býtsmiley

Můj deníček

Když tak koukám na složený balíček svých cvičebních dresů, které jsem již několik měsíců nepoužila, uvědomila jsem si, že vlastně dělám pořád věci, které mě baví, akorát jiné a jinde. Snažím se vnímat pocit, jestli je mi to líto, že nepředcvičuji. Možná malinko, ale dokud nebudu schopná se kvalitně domluvit s personálem na všech těch věcech, co je potřeba, mám smůlusad.
Ale já stejně v hlouby duše vím, že ještě není ten správný čas a že mi ta pauza prospívá.
Kondici si udržuji doma 2-3x týdně cvičím jógu a dělám kliky. U toho dávám nahlas anglické povely, jako bych předcvičovala, takže zabiji dvě mouchy jednou ranou:)

Zápisky z deníčku 18.10.
Stále docházím do Community centra. Pomáhám s dětmi a formou hraní na zvířátka s nimi 10 minut cvičím. Moc mi to nejde a nebaví, ale je to pro mě škola zkušeností. Taky 1x týdně cvičím jogalates pro ženy. Vůbec holkám nerozumím, když se baví mezi sebou. Někdy jsem zoufalá. Dělám co můžu. Učím se, chodím mezi lidi, dokonce jsem se odstěhovala do Anglie. Víc už udělat nemohu. A buď se to zlomí nebo ne. To, že to jednou pustím a uvolním se, neznamená, že to tak i zůstane. Staré, zajeté programy, které mě sráží, se vrací a když nejsem vědomá, udeří. Takže trpělivě znovu od začátku, tak jako angličtina. Najít si v tom potěšení  a najít humor v neúspěších. A když se něco podaří, neposrat se z ega. Můj úkol tady na zemi je být šťastná a spokojená:)

Před vánoci jsme dělali ve škole test. Něco mezi matematikou a IQ, Bylo to jednoduchý, šlo jen o to, jestli pochopíme
z psaného textu zadání. Když jsem to měla hotové, jen jsem tak seděla, koukala do prázdna a rozlil se mi po těle a duši takový zvláštní klid. Klid z toho, že jsem prostě věděla, že to půjde. Ááách, ten pocit chci častěji:) 
Ty pocity, jestli jsem se už v angličtině posunula nebo ne, jsou u mě různé. Často se střídají, někdy mám opravdu pocit zoufalství, ale pak na chvilku vyleze sluníčko a ze mě vypadne něco, co bych sama nečekala. Ale já už jsem to přestala hodnotit, jen se tím stresuji.
 
Vánoční párty u nás ve škole Greenhays

Naštěstí mám práci, stále ve stejné restauraci, která mě baví. Pomalinku tam navazuji přátelské vztahy ( mě to vždycky trvá trochu déle) a vnímám, že jsem měla štěstí a věřila své intuici, když jsem se rozhodovala na začátku, kterou ze dvou restaurací zvolit. Moje kamarádka zde má již třetí práci, protože byl vždy někde nějaký zádrhel.
V každé práci, ať už to je tvoření nebo jednotvárná práce , si najdu to své. Když jsem dělala po vyučení šičku, pak  předcvičovala nebo teď, když uklízím nebo myji nádobí.

S Charlotte a Naomi v práci u oběda

A štěstí taky na školu, do které chodím. Od spolužáků se dozvídám, jak těžké je se na tuto školu dostat, protože zájemců je víc, než  mohou přijmout.

A vlastně taky na bydlení jsem měla štěstí. I když je Moss Side černá čtvrť, nikdo tady s nikým nemá problém. A kluci na share house jsou úplně v pohodě. Co to znamená? Jsou tišší, nedělaj bordel, respektují, že ve společných prostorách se nekouří a chodí ven, mohu si v klidu na záchodě sednout na prkýnko, protože se udržuje čisté, když někdo s něčím potřebuje pomoci, tak se může na druhé spolehnout. Také jsem zde našla spřízněnou duši, které se můžu vypovídat:)
No nejsem dítě štěstěny?

Pořád jezdím na kole i když je zima a prší. Když je kolem 8-10 stupňů, tak je to paráda. Horší je, když je teplota kolem 2 st., to už je znát, ale vždycky se jízdou zahřeji. Komplikovanější je to s oblečením. Tolik vrstev na sebe dostat, pak zase ze sebe, uskladnit, uzamknout, přikrýt kolo, pak zas odkrýt, odemknout, mezitím zmoknu, protože musím mokrou plachtu dát do batohu, batoh si musím dát nejdřív na záda než si dám pláštěnku, nejdřív pláštěnka potom helma, protože přes helmu pláštěnku nedostanu...to už si žádá téměř logistické dovednostienlightened. Ale jízdu si užívám:) Když jedu nocí domů, prší a svítí lampy, kapky deště se odráží a asociují mi vánoce v dětství, když padá sníh a vy se díváte proti lampě, to ticho...úplně to vidím.

Minule jsem psala, jak moc se těším na dovolenou do Prahy. Opravdu jsem si to užila se vším všudy. Jak snadné a rychlé bylo zaplout do starých kolejí a to doslova . Bylo to úžasné setkání téměř všech lidí, které mám ráda. Užila jsem si cvičení na Měříně, v Radlicích, i jako lektorka na Pilates festivalu a s radostí zjistila, že se nic nezměnilo. A také jsem si uvědomila svůj dvojí život. V Praze jsem jedna Katka a tady v Manchesteru zase druhá Katka. Vevnitř jsem stále stejná, ale žiji dva odlišné životy. Mé ego se ze začátku ozývalo, jsi NĚKDO a všichni by se měli posadit na zadek. Kdepak! To už jsem dávno opustila. Prostě skončila jedna etapa mého života a začala jiná. Tak to vnímám teď a není mi to líto, protože mi to prospělo a jsem spokojená. 

V začátcích se ten můj spratek-ego ozýval často

Z Prahy jsem si přivezla ještě pár kousků oblečení, o kterých jsem si myslela, že se budou hodit. Teď mám skříň přeplněnou a zjišťuji, že to potřeba nebylo. Tak jako ten balíček cvičebních úborů, na který koukám a doufám, že neztrouchniví. 

Už podruhé jsem byla nastydlá. Poprvé to byl hlavně kašel, ale za 14 dnů bylo po všem. Po druhé to byla opravdu velká rýma, kdy mi teklo z očí a z nosu od rána do večera. Šestý den už bylo vše v normálu. Vnímám to tak, že i když tělo bojuje, zelenými ho podpořím a hlavně ho nevyčerpám, protože když je tělo ve zvýšené zátěži a to je jedno, jestli je to sport nebo nemoc, spotřebuje o mnoho víc vitamínů, minerálů a dalších látek, které, když mu nedáme z venku, tak si je vezme zevnitř a tím tělo postupně vyčerpává. Mnoho lidí ve středním věku začínají pociťovat zpomalené trávení a už ne tak v kondici. A to souvisí s dostatečným příjmem důležitých živin jako jsou aminokyseliny, minerály, vitamíny, antioxidanty a další. Pro mě jsou zelené tím nejčistším, nejjednodušším, nejkomplexnějším a nejvstřebatelnějším způsobem, jak je tělu dodat:)...bože a teď to zkus říct anglicky!...jo, už to umímenlightened.

Zápiek z deníčku 12.10.
Včera jsem v práci byla přejedená. Kuchaři mi tam dávají na umytí zbytky tiramitsu a zmrzlin, protože vědí, že to mám ráda. Občas tam přistane nějaké špatně objednané jídlo. Takže jsem si jídlo, které jsem dostala k večeři vzala domů. Nejjednodušší je vzít si pizzu, kterou teď snídám. Půlka zbyla, tak ji za trest budu i obědvat:) Říkám tomu pizza day.

Někde na FCB ve skupině zelených potravin jsem četla titulek "hoď tam trochu chemie a bude to dobré"! Když jsem byla v Praze, oběhala jsem si doktory. Šla jsem k obvodnímu s karpálním tunelem, se kterým tady mám od začátku problém. Ano, uvolňuji flexory a extensory na ruce, masíruji zádové a prsní svaly tenisákem, ale nic. Napsal mi nějakou chemii na uvolnění svalů a doporučil na noc ortézu. Tak se stalo. A zabralo to. V noci se už nebudím bolestí a brněním a ani přes den mi to netrápí. Jen mám malinko necitlivý bříška ukazováku a prostředníku. Mí čeští přátelé Líba a Vlasta mají ten samý problém, dělají stejnou práci. Asi jim tady vykoupíme ortézy!


Tak přátelé! Na zdraví!

Chci vám popřát krásné a pohodové svátky,
hodně zdraví, štěstí, lásky a všeho co si přejete, 
hodně zelených potravin, protože těch není nikdy dost
a skvělý Nový rok 2020
a budu se těšit na shledanou třeba na cvičení u moře nebo na víkendovém cvičení 
odkaz na cvičení najdete ZDE.

Vaše zelená Katka
"green forever"


P.S. Pokud jste dočetli až sem, tak vám posílám ještě pár střípků:)
"No to je fakt dobrý"...spletla jsem si dny. Myslela jsem si, že je středa a tak jedu do práce o půl hodiny dřív a čistím lapač tuku. (je to ta nejsmrradlavější a nejpotupnější práce, jakou jsem zažila, ale mě to nevadí, dělali to tady všichni). Pak si uvědomím , že je úterý! Bože! Proč asi? Protože si v hlavě něco řeším!  Mám blbou náladu a říkám si : "Fake it till you make it" a tak se snažím. Večer ve škole náme párty. Skoro nikdo neochutbal mého vánočního kubu. No nic, za trest to budu jíst dlouho.  Píšu si hodně s Gulem, je na čase vlítnout na anglickou konverzaci:)
Náhodou jsem přišla na to, že má dnes Vašek narozeniny. Nakupuji, cvičím, jím. Večer jedu na Open day do Comunity centra. Zase nikomu nerozumím. Pak škola, tam už je to lepší. Večer něco poslouchám a píšu si s Gulem. Zjistila jsem, že je pakistánec. Ach bože, kam se to řítím:)

Not busy:)

Netopír hadr:)

Učím se, učím!

Spolužáci:)

Vlasy rostou a rostou a tak je nechám růst:)

Často suším:)

Dva životy.

Pobyt na Měříně jsem si opravdu užila:) Holky moje:)

28.6.2020

ROK!

Zdravím z Anglie!

Na nový rok jsem se probudila a věděla, že musím udělat změnu. Rozhodla jsem se začít pravidelně navštěvovat skupinové lekce, nanovo rozproudit svou vášeň pro předcvičování, utvářet si kontakty a známé pro budování mé cvičitelské kariéry. 
Práce v Community centru s dětmi mě moc nenaplňovala a já si řekla, že nechci dělat nic, co mi nepřinese uspokojení. A tak se stalo.

Zápis z deníčku 7.1.20
Tak jsem dnes byla poprvé v Leisure Centru Moss side, kde bydlím. Od 10-11 h na Step aerobiku. Šla jsem chodbou a tipovala, která z nich bude cvičitelka. "Že by tahle? Nebo tahle?...no nic moc". Přepážkou vchází, tedy spíše se vleče paní v letech a veze na kolečkách reprobednu. "že by tato paní?" Bingo! V ledovém sále zapojí svou aparaturu (aparatura není v sále???) a připraví si step. Je tam asi 20 černých a míšených děvčat a paní, 3 bělošky a jedna šikmoočka. A já. Začínáme. Bez představení. Čekáme na 1. dobu (no snad to nebude často, pomyslím si). Nakonec to byla slušná lekce, asi tak za dvě:)
Po skončení jsem šla cvičitelce poděkovat. Musela jsem se hodně přemlouvat, ale v rámci překonávání konfortních zón, jsem šla. Dodělávám si kliky a doprotáhnu se (kdo mě zná, ví, že se protahuji až do provazu). Děvčata pokukují. No přeci jen jsem výjmečná, že? Ách mé ego!
Vařím si oběd a pak jdu na soukromou lekci s Nailou u ní doma. Rychle to uteče a honem do školy. Dnes mám pocit, že se snad nikdy nenaučím mluvit. Do prdele! Don´t give up:)

8.1.20
Jedu cvičit do East Manchesteru. Jóga celkem ujde, jen se trochu nudím.. Jsou tam samé starší paní (no, já jsem možná pro někoho taky starší, ale tyhle jsou zaručeně starší:). Pak jsem doplatila ještě jednu lekci - Circuit 50+. Fajn, to je přesně pro mě! Čekám a z ochozu vidím na recepci nějaké starší lidi o holi. "Snad nejdou na kruháč?" bleskne mi hlavou. Pak si to krásně napochodují i s holema do sálu a já se v duchu popadám smíchy za břicho. A tak si to tam s nimi užiju:) Tak na tyhle lekce se už opravdu nevrátím:)

12.1.20
Jedu do Hugh Centra na Shamillu. Power pump. Lekce nestála za nic, ani jsem se nespotila. Dávala povely, ale přitom se pořád dívala do země (to tedy nepochopím). Ani jednou se na nikoho nepodívala, natož opravila. Nesmyslné cviky a nesmyslná metodika. A nakonec zmizí z lekce jako duch. No nic, budu hledat dál:)

Restaurace jsou poloprázdné, havaj:)
Plánuji dovolenou, kupuji letenky, návštěvu Evči sem do Anglie a těším se. Dny ubíhají. 

Trochu jsem zvolnila. Už už nechci mluvit anglicky (teda chci, ale dávám tomu volný průběh, dělám co můžu:), už už se vidím předcvičovat...už už. Ne! Jsem tady, spokojená, někdy ne, není kam spěchat Často teď mívám pocity spokojenosti, že jsem se odpoutala od minulosti v tom smyslu, že jsem přestala řešit některé věci a pustila je.

Učím se přijímat věci a situace, které přichází. Procítila jsem, že některé hodně nepříjemné situace prostě přijmu a nebudu proti nim bojovat. Napadlo mě, když věřící mají Svaté přijímání, jestli to není totéž? Koneckonců, je to jedno:) Pocítila jsem soucit, nepamatuji se, že bych pocítila někdy soucit, aniž bych někoho, kdo mi ubližuje, odsoudila. Když jsem si toto všechno uvědomila, usoudila jsem, že je to moudrost a musela se smát. Může tohle všechno někdo u mě ocenit? Jó ocenění! To je také téma, nad kterým jsem se dřív hodně navztekala. Že mě nikdo za to, jak jsem ve všem byla dobrá, neocení. Práce, domácnost a vše, co každá ženská nebo i muž dokáže zvládnout. Je to nesmysl. To moje ego potřebuje ocenění! Pak se tvářim skromně, že? Bože!

Kamarád mě seznámil s Paulem, učitelem angličtiny, buddhistickým dobrovolníkem a tak se na pozvání vydávám do Budhistického Templu, asi 1 hodinu na kole, ale já jedu asi 1,5 h, protože já dokáži zabloudit i s navigací na cestě, kterou znám:) Děvčata a chlapci, buďte v klidu, Paul je velice zvláštní. Je zrychlený, těkavý, nevyrovnaný. Stále mu vlaje  nudle u nosu a občas se po jídle někam ztratí a jde se vyblít, protože má problém se žaludkem.
No nic. V Templu je slavnost. Byli jsme v sále, meditovali, chodili se svíčkama dokola a všechny thajky byly na mě moc milé:) Pak jsme obědvaly thajské dobroty a povídali jsme si. Dobrá příležitost pro konverzaci.

V práci se trochu vztekám, že kuchaři a další po sobě neuklízejí. Když jsem si chtěla stěžovat, zastavila jsem se a sama si odpovídám : "A na co tady jsi jako KP? Přece proto, abys to dělala Ty!" A tak se usmívám a jdu to uklidit:) Dělám spousty věcí navíc a nic za to neočekávám.

Vážně nic? Nechceš být oceněná? Ne? To Tě jen baví?
"Jo baví!"
Proč Tě teda nebaví uklízet na baráku, který to taky potřebuje? Že by peníze? Podívej se pravdě do očí! Nemá smysl si nic nalhávat, že?
"Nevím".
Jo nevíš? Neříkej nevíš, když to víš!
"Asi ty peníze!"..."Jo i to ocenění by se mi líbilo:)"...btw nic neočekávej!

14.2.20
Jsou 4 hodiny ráno a nemohu spát. Asi tak v 5,30 vstanu a udělám si tu báječnou snídani. Úžasný bílý hustý jogurt s musli a úplně zralým banánem (tady si je opravdu užívám, protože doma je Evčaje snědla dřív, než stačily uzrát). Mám jich tady pořád několik a postupně dozrávají. Tolik banánů jako tady jsem v životě nesnědla.. A rozinky. Ty mám taky v zásobě, místo cukrovinek. Pak tady mám rozinky v čokoládě z Prahy. Tolik rozinek jsem v životě nesnědla. A to všechno pak zaleju kafíčkem s double cream:)

Jasně, jezdím do práce na kole a to i v orkánu a dešti, který tady řádil. Kolikrát jsem musela šlapat ve stoje, abych to ušlapala. "Nic mě nezastaví!" směju se větru do ksichtu a šlápnu na to!
A tak dostávám lekci. Píchnu kolo jednou. Dvakrát, třikrát. Jednou mě zradí brzdy a já neubrzdím mírnou srážku s autem. Nic vážného, jen natlučené koleno, přední kolo do osmy, rozbitý zvonek. Když si dám kolo a brzdy seřídit, cestou domů pro změnu "šlápnu na brzdy", abych se vyhnula klukovi, který mi tam vlítnul a já přepadávám přes řidítka. A tak si to všechno s pokorou uvědomuji, už se větru nevysmívám, že mě nezastaví a dávám si větší pozor. Od té doby už jsem nepíchla:)

Jsem spokojená a nevadí mi, když tady koukám na ten svůj bordýlek v pokojíčku. Víc věcí už nechci. Věci z minulosti? Netoužím po nich. Jediné, čeho je mi trochu líto, kolik jsem toho dřív načetla knih, románů. Je fakt, že se posledních 10 let pořád učím. No a teď se zrovna učím anglicky?)

18.2.20
Je večer, po škole, učím se a hlavu už mám přeplněnou. Začala jsem zas sledovat hodiny a dny a vracím se do starých kolejí. Je potřeba se vrátit na začátek. Chjo! Pořád se mi honí hlavou nějaké myšlenky o 106! Máme na baráku kocoura. Vykadí se v obýváku. Tak jsem to uklidila a nadávám. Pak zas pro změnu řeším svoje hovna, protože mi nejdou spláchnout. Tuhle jsem tam musela jedno nechat, protože jsem už musela jít. A najednou mi to dojde! Přestaň už řešit hovna! Dokud mi ty nesmysly v hlavě poběží, budu prostě řešit hovna! A tak se zas vracím na začátek cesty. Pustím to. Vždyť stejně jednou zemřu a co z toho, že tady řeším hovna:)

19.2.20
"Opravdu chceš jít dnes cvičit na Shamillu?" ptám se sama sebe? Jó Shamilla. Vleče se jak kus hadru, nohy těžké, záda zhrbená, tělo se kymácí. A přitom je to pěkná ženská, asi tak 48 let. Nepokorně cvičím podle sebe a do rytmu. Stejně se na nikoho nedívá. Co na tom, že jdu jiným rytmem než ostatní.
Jaké překvapení, když je to jiná Shamilla! Výborně, mám radost! Konečně někdo, kdo slyší hudbu a cvičení má hlavu a patu:) Má trochu zvláštní "masku" a mě by zajímalo, co je pod ní. V každém případě jsem si zabukovala další lekci.
Další cvičitelka. Carrie. Jó Carrie. Cvičí jógu. Nic moc. Dám jí ještě jednu šanci:) Je taková kostnatá a mám pocit, že často neví, co má cvičit. Že by tréma?

No nejsem moc nadšená z cvičitelek. Taky jsem byla párkrát na Bodypumpu Les Milss. Všechny lekce jsou hlavně o činkách a zvedání tyče nad hlavu. Abych pravdu řekla, moc mi to nevyhovuje, protože i když si hlídám techniku, mám z toho stažené horní trapézy.

Moje cesty na kole mi pomáhají čistit hlavu a uvědomovat si věci. Vím, že když se směju a mám dobrou náladu bez důvodu, tak jsem tam, kde mám být. Prostě jen být. Nejlepší je, když si uvědomím nebo spíš neuvědomím, že mám minulost. Právě když si uvědomím, co jsem byla a co jsem měla, najednou cícím "zodpovědnost", najednou se leknu a strachuji se. Ale proč? Pak mi napadají věci, jak by mohl vypadat můj život a co bych si mohla přát. Co takhle horská chata a život v přírodě. Teď už vím, že mohu dělat jakoukoliv práci, být kdekoliv a být šťastná. Teď cítím, že musím jít dál. Víc věci měnit.
Jedu takhle na kole a najednou si představuji, že jsem prožila úžasný večer. A ta představa byla minulý večer. Už se to stalo. Co vyvolalo pocit štěstí? Všechny zážitky jsou přece minulostí a my se v současnosti cítíme díky tomu šťastní. Proč nežít v přítomnosti a radovat se  z toho, že se to vlastně může dít neustále? No a díky tomuto uvědomění, se cítím šťastná a spokojená. Děláme věci, které nás naplňují a z toho pak plyne dobrá nálada a pocity šťestí. Ale všechno je to už minulost. A z té minulosti čerpáme teď. Můžu tedy mít tu představu stále a radovat se pořád:) Ne?
Toto jsou postřehy ještě před tím, než mi vstoupil do života Joe Dispenza...ale o tom později.

20.3.20
Všechno se tady pomalu zavírá k vůli Coronaviru. Restaurace, fitka...hranice. Takže asi budu bez práce? Jsem úplně klidná. Mám pocit, že bez práce nezůstanu a že se vše nějak vyvrbí. V Čechách jsou už všichni zavření doma, nosí roušky. Výlet do Maroka, který jsme plánovali, se zrušil a vše je ve hvězdách.
Baví mě uklízet i Naily a Rhianny. Mají tak krásné housy a domácnosti. Vždycky jsem chtěla mít taky tak krásnou a moderní domácnost. kdybych to ale měla, asi bych se nevydala hledat sama sebe. Vše je jak má být.
Jsem dnes tak klidná. Bože, jak si to užívám. Úklid neřeším, jídlo neřeším, peníze neřeším, vztahy neřeším...jen mě zajímá, co je za těmi změnami, které na mě čekají. Je to jen na mě, jestli je uskutečním. nebo taky můžu shnít na sharehouse 9 Hartington street:)

29.3.20
Už týden nepracuji. Bezčasí. Naprostá uvolněnost. Jezdíme s Líbou na kolech jako blázni a užíváme si to. Je naprosto originální počasí pro Manchester. Slunečno, slunečno, slunečno a 20°. Nikdo neví, jak dlouho to vydrží...počasí i lock down. Kupuji si opalovací lehátko a jojoba oil na opalování a jdu do představy, že ležím na pláží u moře:)
A tak to jde týden za týdnem. Divím se, že klukům na baráku nehrábne, když jsou zavření doma. Od vlády dostáváme podporu 80 % z průměrného platu, takže peníze neřešíme:)
Ani vlasy neřeším, rostou. 

28.4.20
Pátý týden volna. Dnes poprvé po 5 týdnech prší a je chladno. Uvědomila jsem si, že jsem si zde vytvořila úplně stejnou minulost. Tím, že mám víc volna se to víc prohloubilo. Nedělat změny, protože mám strach. Zabydlela jsem se tady v tom smrádečku. Zpohodlněla jsem.
Síla mysli. Joe Dispenza.
Koupila jsem si online kurz Síla mysli.
Rozhodnou se, opustit své staré já a přebrodit řeku změny. Vše o čem Joe povídá, mi dává smysl. Už jen tím, co jsem si všechno uvědomila a pustila naznačuje, že jsem na správné cestě.

A tady je ten smysl toho všeho.

Když jsem sem přijela, doufala jsem v tom všem zoufalství na začátku, že to nějaký smysl má. Má. Hledání sama sebe, své podstaty. proč jsem tady a co ještě mohu, ve zbytku života, udělat. Jak žít, aby to dávalo smysl.
To je ta krize středního věku! Ženám se nevyhýbá:)
Mohla bych tady, v tomto pokoji, zůstat, chodit do práce, učit se, šetřit peníze, abych si mohla užívat. Je to ale jen vnější svět radosti. Já už ale vím, že být šťastná a spokojená je vnitřní projev bez ohledu na vnější svět. A díky J. Dispenzovi vím, že ten pocit začíná změnou. Čím víc to vím, tím větší strach má moje tělo, že o to přijde a brání se. Proto se ráno probouzím s pocitem vířících myšlenek a ne a ne je ovládnout.
Vzpomínám na rána po pár týdnech v Anglii, kdy jsem se probouzela a vnímala ticho a klid.

Téměř celý život jsem se vyhýbala meditaci. Sednout si a být v klidu? To radši půjdu něco dělat, abych zahnala hejno neodbytných myšlenek.

Inu, nastal čas.

Tolikrát jsem slyšela o kvantové fyzice, ale moc jsem to nechápala. Po půli kurzu už to naprosto chápu. Úžasné na tom je, že já se tou cestou již vydala, aniž bych věděla, jak kvantová fyzika funguje. To mě utvrzuje v tom, že informace k vám přijdou vždy v pravý čas. Buď je chcete vidět nebo ne. A teď jsem přidala právě meditace. Kdy jindy, když je teď tolik volna a já se nemusím omezovat časem. 
Vím, že meditace už navždy zůstanou "v mém jídelníčku".
Zastavila jsem myšlenky. Zastavila jsem čas i prostor. A tvořím si budoucnost.
Mým záměrem v meditaci je uvolnit se, pustit strach, minulost, zbavit se emocí jako je hněv, zlost, závist, lpění, posuzování a další a další, otevřít srdce, přitáhnout si stejné duše jako je ta moje a být šťastná a spokojená.
Už nechci mít strach, že umřu, že něčeho nedosáhnu, že nebudu šťastná nebo že o něco přijdu. Že už nic krásného neprožiju...to jsem si vždycky ve skrytu duše přála, nemít strach. Jen jsem nikdy nevěděla, jak to udělat, protože je součástí mě, každého z nás. Jsou to ty podvědomé programy, která se vždy spouští sami bez naší vůle. Takové ty hlasy : to si nezasloužíš...to nemůžeš přeci udělat...to nedokážeš...nejsi na to dost dobrý nebo vzdělaný atd. J. Dispenza to krásně vysvětluje na vědecké bázi, jak fyzicky tělo a mozek 

funguje a vůbec jak funguje celý náš život. A právě přes meditace se z toho člověk může dostat.

Dostat se mimo prostor a čas, zapomenout na to kdo jsem a v této dimenzi kouzlit:)

Vzpomínáte, jak jsem se ve dvou případech v poslením roce dotlka toho neznámého "jako by se zastavil čas"? Jak to bylo úžasné a já to chtěla zas? Tak teď, když to trénuji každý den, už si to dokáži vytvořit téměř kdykoliv během dne. Díky za tu dovednost Joe!

A vzpomínáte, jak jsem v jednom z prvních mailů psala, že tady nejsem nikdo? Tak teď se mi to hodí:)

Vzpomínáte jak jsem v jednom z předešlých mailů psala, že tady nejsem nikdo? Tak teď se mi to hodí:)

První meditace byly náročné a nebyla jsem spokojená. Myšlenky se pořád honí hlavou. Ale informace, že meditovat je stejná dovednost jako naučit se golf, tenis nebo cokoliv, mě uklidnila. Po 3 týdnech už si užívám prázdnotu a klid. Je to boží:) Už jsem si i užila pocit beze strachu a odevzdání se "do rukou božích".
Tak toto je cesta, po které teď kráčím.
Pokud vás to zajímá, můžete si poslechnout jeho přednášku ZDE.

Celé ty dva měsíce si cvičím pro sebe jen jógu, trochu břicho z pilates a strečing. Tím, že necvičím naplno a díky meditacím, kdy mě programy jako je strach, obavy, zlost stahovaly, se mé tělo hodně uvolnilo.  Cítím se opravdu výborně, žádné blokády, bedra se uvolnily a zlepšilo se mi zažívání. Začala jsem dělat dlouhé, třeba 5 minutové výdrže na jedné noze (strom, tanečník a pod.) a zjistila, že mám pak druhý den namožený zadek. Namožené svaly rozmasíruji tenisákem. Trochu mi zadek narostl a možná i stehna. Stehna z kola a zadek z jídla. Přeci jen tolik volna, odpočinku, buchty a koláče, které si tu pečeme se podepsaly:) Ale nebojte, některé věci změnit nechci, třeba jednoduché a prosté stravování:)
Zjistila jsem, že cvičení ve fitku mi vůbec neschází a že se tam už nevrátím. Aspoň pro teď.
Nikdy neříkej nikdy:)

Nepomýšlím na návrat. 
Někdo může udělat změnu ve známém prostředí, kreré ho formovalo, ale já jsem se potřebovala právě od tohoto odpoutat, protože, podle mě, jsou ty vazby tak silné, že mě stahovaly zpět. Pocit neznáma a to říká i Joe D., k té proměně pomohou nejvíc. Ale není to podmínka. 

30.5.
Počasí je neskutečné. Stále je tu krásně, občas výkyvy, ale právě teď je už několik dnů jasno a přes 25°. Už jsem krásně opálená, jak od moře:) Urazili jsme mnoho stovek kilometrů na kolech až do 30-40 i km od Manchesteru. Jezdíme podél kanálů a řeky Mersey, které se táhnou přes celou Anglii. Je tady mnoho dálkových stezek pro cyklisty, které vedou až kmoři směrem na Liverpool (až tam jsme se nedostali). Všechno je zelené a kvetoucí a já se těším na třešně, které jsem minulý rok nestihla, protože tady je třešňový ráj. Stromy třešní jsou všude v parcích, podél cest a třešní na nich jsou milióny:)

20.6.

Když zrovna nejedeme na celý den ven, tak ráno vstanu, udělám si ječmen a chlorellu, umyji si obličej, nachystám snídani a jdu meditovat asi 30-45 min. Po ní se nasnídám a při kafi se učím. Asi tak 2 hodiny. Pak obvykle cvičím asi 1 hodinu a někdy zakončím další meditací. Pak si udělám oběd a je najednou 15 h. Když je sucho a teplo, dopoledne necvičím, ale jedu na odpolední projížďku a cvičení s meditaci si udělám v přírodě. Pak vyřizuji různé telefony, maily, WhatsApy atd. Pak se zas učím nebo se snažím někomu zavolat a hovořit anglicky (třeba na Blabu). Celý večer "sjíždím" videa Síla mysli, kurz s Joe D. Je to nadabované, ale jsou tam i titulky, takže to pojímám jako film v aj. Pak to sjíždím poněkolikáté bez titulek a snažím se tomu porozumět. 

Čas letí jako sběsilý. Je to jízda tohle volno! Tak tohle se mi móóóc líbí:)

Když jsem do Anglie přijela, kvalita potravin se mi vůbec nelíbila. Teď to vidím trochu jinak. Oblíbila jsem si britské brambory, vejce a mléčné výrobky, konkrétně bílý jogurt, který jím opravdu s chutí. Také britská kuřata se mi zdají dobrá. Koupím celé, stehna upeču, prsa nakrájím a později si je udělám jako rizoto nebo "guláš" či "lečo". Ze zbytku uvařím polévku s rýží a zeleninou. Tý je tolik, že jí i rozdávám.

...jestli bude další mail z Anglie? Tak to je ve hvězdách:)

Možná, že jste četli předchozí mail K zeleným přibyly i barevné.
Chci jen zdůraznit, že ječmen s chlorellou jsou stále základ v jídelníčku, protože jsou naprosto komplexní a mají tolik unikátní vlastnosti, které barevné, tedy mrkev, řepa, borůvka, brusinka, nikdy nemohou nahradit.

V této době a myslím že i v budoucnu budeme stále řešit pandemie a jiné, jsou tyto barevné pomocnou silou v dalších oblastech konkrétních obtíží. Je skvělé, když tyto superpotraviny vypěstujete na zahrádce nebo je koupíte od místních pěstitelů, ale někdo nemá tu možnost a chce rychlé řešení. Všechny produkty jsou v bio kvalitě, takže je s klidným svědomím můžete nabídnout i těm nejmenším. Nejen jako nápoj, ale také je můžete přidávat do jídel, pomazánek nebo smoothie. Můžete každý koupit v krabičce zvlášť za 1150,- nebo si pořídit mix všech druhů. Můžete je objednat v režimu 3+1, ale vždy musí být alespoň 1 produkt zelený. A protože zelené jsou základ, je dobré k 3+1, kde jsou jen zelené, přiobjednat navíc barevné:)

mix-2
Přeji vám překrásné léto a 
"Green forever"
přeje zelená Katka

Rychlá odpověď

 

Výletujeme a prostě si to užíváme:)

Je to opravdu frajer. Myši tu opravdu nejsou:) Zato občas chytí sem tam nějakého švába:)